První pomoc pro autory

Dbejte na první dojem

Prezentujte svůj text přitažlivě. Když nebudete dělat odstavce, už předem čtenáře odradíte. Nevolte také nejhustší možné řádkování, čte se nepohodlně. Také gramatické chyby působí velmi špatně, takže určitě stojí za to projít si základní pravidla pravopisu. Pokud je to jen trochu možné, nepište rukou, protože čtení je pak namáhavější a většinu redaktorů to odradí. Snad jen rodinnou kroniku nebo deník je dobré psát v ruce, ovšem čitelně, protože text potom dostane punc autenticity.

Hodně čtěte

Řady pravopisných chyb i stylistických neobratností se zbavíte prostě tím, že budete hodně číst a tím nenásilně „nasajete“ základní principy psaní. Zpočátku klidně napodobujte své oblíbené autory, dokud nepocítíte potřebu vydat se vlastní cestou. I mezi současnými českými autory najdete takové, kteří se čtou dobře, a nemusí to být jen Michal Viewegh nebo Halina Pawlowská. Zkuste třeba Miloše Urbana, Věru Noskovou, Jaroslava Rudiše, Petra Šabacha, Olgu Walló.

Když budete víc číst, možná vás po nějaké době přímo „praští do očí“, jaké jste v dobrém úmyslu používali fráze, klišé, nebo „filozofická“ zevšeobecnění či moudra, která jste už ale někde tisíckrát slyšeli. Při psaní je důležité najít svůj vlastní hlas, být originální.

Naslouchejte svému podvědomí

Je to trochu jako otvírání studánek: musíte se napojit na proud emocí, intuitivních zjištění a prožitků, který vyvěrá přímo z hlubin vaší duše. Jinými slovy, musíte otevřít zdroje svého podvědomí. A naopak uniknout svému věčně kontrolujícímu rodiči, kterého v sobě máte a který vás kárá za to, když si moc vymýšlíte. Jak na to? Meditujte, hleďte do ohně, alespoň do plamene svíčky, poslouchejte hudbu, choďte na procházky a zapisujte si, co vám volně potáhne hlavou…

Dejte textu strukturu

Už ve školních hodinách slohu jsme se učili, že bychom si nejdřív ze všeho měli vypracovat osnovu. Není to úplně nutné, můžete psát, co vás napadne, ale v určitém okamžiku – třeba s časovým odstupem - se přece jen ohlédněte, text si po sobě pročtěte a uvědomte si, kde je úvod a závěr, mezi nimiž by se měl klenout dějový nebo myšlenkový oblouk, najděte zápletku, hlavní myšlenku, pointu. Nemilosrdně „vyplejte“ všechno, co zabíhá a vyčnívá, i kdyby vám to samo o sobě připadalo povedené. Třeba to použijete jinde. Na nepoužité nápady si zaveďte zvláštní notes, bude se vám hodit.

Jak jednat s redakcemi

Z vlastní zkušenosti vím, že mnoho čtenářů prostě pošle své literární pokusy do redakce svého oblíbeného časopisu s prosbou, aby jim někdo poradil, jak psát. Takové prosby jsou málokdy vyslyšeny. Je to smutné, ale hodně dopisů a e-mailů zůstává prostě bez odpovědi, protože v redakcích nemá nikdo čas na to, aby radil začínajícím psavcům. 

Pomůže jediné: do redakcí posílejte pouze texty, které se tam přesně hodí tématikou, stylem i rozsahem. Redaktoři po nich rádi sáhnou, pokud se nemusí zdržovat velkými úpravami nebo dlouhým vyjednáváním s autorem. Pokud nikdo v redakci nezareaguje řekněme do týdne, klidně tam zavolejte a zeptejte se, kdo je kompetentní osoba – například kdo má v časopise na starosti fejetony. Tohoto redaktora se pak zeptejte, jak na tom jste.

Jak si přebírat kritiku

Nováčci mezi autory bývají na kritiku dost choulostiví, jako by nerozlišovali mezi svým (uraženým) egem a mezi svým výtvorem. Ve skutečnosti jsou to dvě úplně odlišné věci. Když kupříkladu nedovaříte knedlíky nebo připálíte smaženici, také vezmete svoji chybu na vědomí a příště ji napravíte, ale kritiku svých kuchařských výtvorů nepokládáte za útok na své ego.

S literárními výtvory je ovšem situace složitější o to, že jejich hodnocení je záležitost subjektivního vkusu. Neurážejte se, ale vždycky si uvědomte, kdo vás kritizuje: starší generaci můžete snadno pohoršit, když zaútočíte na její hodnoty, notorickým nečtenářům se nezavděčíte ničím, protože čtení jako takové je nudí, vztahová povídka, která by se velmi líbila většině žen, naprosto neuspokojí fotbalového fanouška se zálibou v akčních thrillerech, a tak dále.

Svůj text nechte nějakou dobu „uležet“, tak dlouho, až ho budete vidět nezaujatě a docela novýma očima. Pak třeba přijdete na to, že vaši kritikové měli v něčem pravdu.

Kde ještě najdete rady a pomoc

www.lit-akad.cz
Literární akademie Josefa Škvoreckého, soukromá vysoká škola

www.scenare.cz
Stránky scénáristky Markéty Dočekalové, kde najdete mimo jiné i kurzy tvůrčího psaní on-line nebo letní školy. Velmi vhodné pro ty, kteří to myslí s psaním – a zejména s psaním scénářů – vážně a chtějí se tím živit.

www.mezera.org

Stránky nakladatelství Mezera skrývají také komunitu psavců, kde můžete konfrontovat svá dílka s texty spřízněných duší, získat zajímavé názory a ohlasy a sdělovat své dojmy ostatním.

www.saspi.cz

Společenství amatérských spisovatelů představuje živé, interaktivní prostředí, kde najdete stejně jako na Mezeře povzbuzení i zdravou kritiku, možnost uplatnění i podobně vyladěné přátele. 

 

Markéta Dočekalová: Tvůrčí psaní pro každého

Čtivá a užitečná kniha o různých novinářských žánrech. Poučíte se na příkladech z praxe a dostanete spousty dobrých rad.

Eva Musilová: Kurz tvůrčího psaní aneb jak psát hezky česky

Důkladný a pečlivý průvodce nejrůznějšími stylistickými neobratnostmi a naopak zase způsoby, jak literární styl oživit.

Rádce pro (začínající) spisovatele, novináře a překladatele

Vydává nakladatelství Mezera. Kolektiv autorů zde poskytuje různé obecné rady i praktické tipy „psavcům“, ale pravděpodobně nejcennější částí knihy jsou čerstvé, každoročně obnovované kontakty: webové adresy i adresář různých vydavatelství, soutěží, literárních klubů, včetně jejich bližší charakteristiky. To by bylo, abyste se někde nechytli a nenašli stejně naladěné přátele!

Zbyněk Fišer: Tvůrčí psaní, malá učebnice technik tvůrčího psaní

Autor je jmenovec  Egona Bondyho, ale není to on! V první části knihy velmi vědeckým, akademickým způsobem definuje, co je to tvůrčí psaní, pak následuje spousta praktických cvičení včetně příkladů velmi povedených textů z kurzů. Najdete tu i cvičení pro cizince, kteří se chtějí naučit dokonale česky.